Tento víkend to bude už dva měsíce co jsem bez práce. Jsem z toho už velmi znaven. Každý den mačkám F5 a kontroluji mail. Zbytek dne se snažím vyplnit pátráním po práci, hraním starých her a koukáním na filmy a seriály z minulého režimu. Na první pohled to může být zábava a prvních čtrnáct dní až měsíc to taky zábava je. Ale časem se to začne zajídat.Nyní čekám až se mi ozvou ze dvou firem. Ta jedna je velmi velká a známá, nedělám si ovšem iluze, že by se vůbec ozvali. Pracovní náplní je přesně to co hledám a tak by to bylo skvělé. Negativum by asi bylo jen, že bych musel někam dojíždět, ale to je naprosto samozmřejmé. Druhá firma mi asi moc nezaplatí. Jenže po dvou měsících jsem tak zoufalý, že na penezích nesejde, jenom to musí být alespoň XX XXX, abych mohl platit soczdrav a nějaké peníze domů. Výhoda této druhé firmy je, že jí nemám ani minutu chůze od svého bydliště a pracovní doba je také velmi příznivá. Dostal jsem odpověď, že až zpracují všechny maily, tak se ozvou. To bylo před 8 dny. Snad se ozvou, o tohle místo bych stál.
Před několika dny jsem měl tu čest doprovázet Hynka na konzultaci do jeho školy. Cestou musíme okopírovat několik stránek z půjčené učebnice angličtiny, a já se tak po více jak měsíci dostávám do bezprostřední blízkosti mého bývalého pracoviště. Jakožto člověk, který je 90% dne ve vzpomínkách na minulost, jsem měl opravdu na krajíčku. Tady jsem přecházel most, tady jsem koukal na lodě, tady jsem přecházel na druhou stranu silnice. Po okopírování učebnice jedeme metrem do Jinonic. Cestou Hynkovi navrhnu aby si šel zajezdit motokáry na místní trati. Hynek se zdráhá, že je to moc drahé. Nakonec ale souhlasí, a dokonce přichází s vlastním návrhem abychom jeli do Radotína. Souhlasím tedy a vystupujeme z metra. Jdeme k Hynkově škole a já mám jít dovnitř. To odmítám protože je zde enormní množstv lidí. Volím raději netradiční vyhlídku na Prahu. Po chvíli se orientuji a bavím se tím, že si řeknu, kde je co a snažím se ot najít nebo určit směr. Háje - támhle. Malvazinky - támhle. Strahov - vidím táhmle. Je to velmi zábavné. Zábavné to taky musí být pro kolemjdoucí velectěné studenstvo. Po chvíli se Hynek vrací s tím, že porada nad knihou s profesorem stála za starou belu. Z toho co mi vyprávěl jsem skoro nic nepochopil. Ostatně jako vždy. Hynek také říká, že plán zájezdu do Radotína musíme zrušit, neboť musí být v 18:05 v centru Prahy. Jdeme tedy Jinonického Kart centra. Po cestě opět vzpmínám kdy jsem tady byl naposledy. Dochází mi, že moje vzpomínky nemusí zajímat ostatní okolo a tak se omlouvám. Hynek tvrdí, že je to v pořádku, ale že je to trochu důchodcovské. Osobně bych už byl rád v důchodu. Měl bych svůj Nissan Tiida sedan, svojí zahrádku a klid. Přicházíme ke Kart centru. Je zamčeno. Máme tedy spoustu volného času a tak jdeme pěšky zpátky do centra. Po cestě hovoříme o profesorstvu, o tom, jak filosof nahlíží na ostatní lidi a jak je může narozdíl od matematika prokouknout. Hynek také tvrdí, že mám všechno k tomu abych se živil psaním, což se mu snažím vyvrátit. Moje jediná výhoda by byla, že na rozdíl od většiny spisovatelů bych si mohl udělat sám grafikou úpravu knihy. S pomocí bývalích kolegů. Jistě lákavá představa.
S Hynkem také vedeme diskuzi o obrovské sociální nespravedlnosti. Jeho spolužáci se vozí v prestižních vozech německé provenience, v těch vozidlech, které já vodím pouze v počítačové hře. Jak je to možné, to stále nechápu. Den poté mi Bernard posílá fotografie spolužáka ze střední. Idiota, který měl tahák i na maturitní písemnou práci, a který proslul žadoněním o váš vyplněný test. Očividně je ale za vodou a vozí se v "pašíkovi." Chmpff. Stává se ze mě profesionální nezaměstnaný, který nadává v diskuzích na novinky.cz.
Žádné komentáře:
Okomentovat