Čekání

Dnes je pondělí. Pondělí znamená "začátek týdne", tedy termín, který použila přísná paní v černém, jako časový horizont, ve kterém dají vědět co dál.
Po usednutí před počítač zběžně kontroluji mail. Nic nepřišlo. Takhle po ránu to přece po nich nemůžu chtít. Den si tedy krátím házením šipek přičemž každých deset minut máčkám F5 a na telefonu pro jistotu deaktivuji tichý režim.
Ráno uplynulo jako nic a je tady poledne. Dosud se nikdo neozval a tak si jdu ohřát jídlo. Během toho mi pomalu dochází, že mě nevezmou a tak přemýšlím co budu dělat dál. Popravdě vůbec nevím co bych měl dělat dál. Mám si nějak pozastavit živnosťák? Na co mi vlastně je? Nemám žádné kontakty na potencionální melouch a z toho zbytku peněz co mám, neůprosně odcházejí peníze na soczdrav. Mám se pak stát "profesionálním" nezaměstnaným? Nebo mám hledat dál? Ale kde? Jak dlouho můžu takhle přežívat?
Je 14:00 a já právě domyl nádobí. Kousek vedle na stole je položený telefon kdyby někdo náhodou volal. Vracím se ke stolu a kontroluji poštu. 1 nová zpráva. Ajaj. Tak teď je to už jasný. Kdyby mě brali tak budou volat. No jasný.

 

Dobrý den, 

potěšil nás Váš zájem o práci v naší firmě. Bohužel Vám tímto musíme oznámit, že jste 
pro nadměrný počet uchazečů nepostoupil do dalšího kola výběrového řízení.
Přejeme Vám hodně úspěchů při hledání zaměstnání.

Tak. Co se teď má dělat? Mám na to nějak odpovědět? Asi ne, co bych asi psal.

Dobrý den, 

jsem nadšen, že jste mi napsali. Doufám, že vyberete toho nejlepšího kandidáta. Někoho, kdo úmyslně přechválil svoje schopnosti aby se Vám vlísal do náruče. Někoho, kdo si věří a je připraven poprat se s klávesovými zkratkami a někoho, kdo neplatí stravenkami.

To Vám přeji.

To asi ne. To je kravina. Nebudu odpovídat. V hlavě mi to šrotuje, ale nemůžu se dobrat k nějakému činu. Tak tady tak sedím a čumim. A do toho všeho včera Button vyhrál titul. Průměrný pilot na nadprůměrném voze. Všechno je špatně. V hlavě se mi rojí monolog Páťi Tlučhoře. Imrvére nezaměstnaného.

"T-To je svinstvo ale... to je jasný tohle no... to je jasný. To nemůže vycházet. Já sem mu dodal 50 budek do firmy Pěnkava a von mi klidně řekne, že mě nepotřebuje. Tak teďkon počítám, jak to s... s tim... s tim pojištěnim s těma daněma je. Že jo, no to je jasný. Prostě... Nechce mě! Nemá prej na to... prej to zavírá. Když nemáš ptáka, nemáš budku! No co budu dělat? Co já vim.

Vítěznej lid... vítěznej lid... jak dopad, vítěznej lid. Joo lid, lid to sem byl taky já. Jak se to pak panečku... mno... teď se... ty choděj teďka všichni.... dycky sem chodil na červenou... červená měla dycky zelenou... dejte mi pokoj... auta... jeej to sou nooo... to já nemám... to má jenom někdo zase... tenhle taky určitě... šupák jeden... no a najednou je za vodou ani neví jak... všem spadly domy do klína... mě nic, jak to je možný tohle? Já nic nikdy nic... noc sem neměl, nic sem nezdědil... privatizace a mně prostě nedali nic, já nevim co sem to měl za rodiče... já byl dycky dělník... vykonával sem, poslouchal sem...celej život sem poslouchal...věřil... VĚŘIL SEM!"