Šel jsem si nakoupit jídlo na víkend. Budu jíst to, co vždycky. Staromládenecké těstoviny, které se lepí a pivní sýry. Chtěl jsem zakoupit Pigi čaj, protože jsem ho zahlédl ve znělce Ženy za pultem (aahh, nechal jsem se zlákat třicet let starou reklamou). Nakonec, ale odolávám pokušení, protože tento čaj nemá zrovna nejlepší pověst. Nechci vysvětlovat, kde se tento, podle mnohých pomník komunismu, vzal u nás doma. Pigi čaj koupím až budu bydlet sám. Po cestě se zastavuji u vietnamců a beru první víno, které vidím. Doufám, že mi pomůže se spánkem.Po zazdění se těstovinami otevírám láhev. Piji rovnou z ní, protože kdo se má pořád mýt se skleničkami. Při sledování brutální kombinace filmů Jen tak si trochu písknout a My děti ze stanice Zoo se mi pomalu začíná motat hlava a noční Berlín osmdesátých let, plný neonových světěl vypadá opravdu krásně. Po dokoukání ulehám, ale překvapivě mi chvíli trvá, než usnu.
Probouzím se. Je 4:35. Spal jsem čtyři a půl hodiny, což je o půlhodiny více, než normálně. Vypil jsem jednu láhev vína, to znamená, že kdybych se chtěl vyspat devět hodin, musel bych lahví vypít ještě asi osm. To není v mých silách. Snídám tatranku a lipánka. Přemýšlím, že bych se měl opět pozorně podívat na znělku Ženy za pultem, jestli tam nenajdu nějaký produkt, které se prodává dodnes. Po chvíli něco takového skutečně nacházím. Jedná se o prací prášek Merkur, jehož potomek existuje i dnes.
Jak vidno potřebuji spát. Dělám si třesalku. Tu na nespavost doporučuje matka. Mě přijde, že je to jen kytka vylouhovaná ve vodě. Nikdy neučinkovala a když už, tak mi její účinnost vsugerovala matka. Po vypití se cítím stále stejně a tak teď courám po google.maps a smějeme se s Bernardem Mocovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat