Minulý čtvrtek se konečně někdo ozval. No ozval, poslal dotazník k vyplnění. Jedná se o lámání knih, nebo něco takového. Z dotazníku vyplývá, že firma k mojí smůle zřejmě pase po nějakém invalidovi a tak mě moje odpovědi na otázky jestli jsem plně mobilní (ANO), jestli mám zdravotní omezení (NE), jestli pobírám invalidní důchod (NE) staví předem do role outsidera. Ovšem kolik je grafiků invalidů? HA? A kolik jich může pracovat tolik hodin co já? HA? Jestli se nestydím, že chci přebrat práci invalidům? Ani ne. Dobrý skutek už jsem vykonal tím, že jsem nějakému chudákovi přenechal místo ve Včele. Nehledě na to, že ten chudák si tam počíná líp, než já. Na závěr dotazníku je položka, která mě definitivně odsune vzad. "Mzdová představa." No a co. Z něčeho přece musím platit daně, soczdrav a taky bych si chtěl koupit třeba nějakou pěknou košili. Píšu částku, kontroluji a se srdečným pozdravem zasílám. Zatím se nikdo neozval.V pátek se Xaver chlubí, že má k dispozici VW Polo. Z půjčovny. Přemlouvá mě, abych si dal kolečko před Travisovým domem. Po chvíli hádání přijímám s tím, že se mi to může za 30 let v autoškole hodit. Těsně před odchodem zvoní telefon. Nějaké neznámé číslo. Á, to bude ta práce pro invalidy! Zvedám a nestihnu si poslechnout kdo vlastně volá. Stíhám pouze to, že jsem pozván na pohovor. Ptám se jestli mě zvou do toho města kde firma sídlí (sidlí ve východních čechách). Dostává se mi překvapené odpovědí, že ne, že je to v Praze. Najednou mi to dochází. Kdysi dávno jsem odpověděl na jeden inzerát a to bude ono. Snažím se tedy hovor zachránit tím, že jsem myslel, že už se mi neozvou. Nakonec domlouváme datum pohovoru a já mohu vyrazit za Xaverem. Sraz máme na jednom náměstí. Když už tam skoro jsem, zastavuje mě policista že ulicí pokračovat nemohu. Je to totiž o to místo, kde nedávno došlo k tragédii, kdy se v opravovaném domě zřítily stropy.Volám tedy Xaverovi, že musí čekat, že dorazím později.
Cesta k testovacímu polygonu ubíhá velmi pomalu, ale nakonec dorážíme na důverně známou silnici. Děsí mě, že je tu docela hodně aut a díky tomu, že já jezdím "příliš u kraje", mohl bych je škrábnout. Xaver zastavuje a chvíli debatujeme abychom oddálili můj nástup za volant. Nakonec Xaver rozčileně vystupuje, řka ať už jdu řídit. Tedy usedám za volant a divím se ,že pedály jsou uplně jinde než u mě na počítači. Volant je také nepřirozeně velkého průměru. Zkušeně šlapu na spojku a ujišťuji se, jestli není zařazeno. Otáčím podivným klíčkem v zapalování a motor startuje. Xaver prohlašuje něco o, že jsem to nenechal nažhavit. Motor, ale beží a tak to neřeším. Řadím za jedna a pouštím spojku. Nic. Pouštím jí víc. Nic. Začínám být nervózní a přidávám plyn. VRUUUM. Ubírám plyn. Pouštím spojku až témeř do polohy "nesešlápnuto" a nic. Xaver říká, že povolí ruční brzdu a bude vše v pořádku. Vozidlo se skutečně rozjíždí. Okamžitě se orientuji a po upravení poloh pedálů se mi daří sice trochu hlučný, ale klidný start. Řadím za dvě, ale hned na neutrál protože se blíží křižovatka. Zní vyjíždím opravdu velmi napravo a Xaver mi sahá po volantu. Nakonec je vše v pořádku a já se chystám odbočit na místo odkud jsme vyjížděli. Jenže ouha, tam stojí auto a řidič si čte. Xaver mě vybízí abychom tedy pokračovali rovně, což činím. Řadím za tři a před námi se objevuje velmi frekventovaná silnice. Opakovaně říkám, že tam nejedu a Xaver se pouze směje. Nakonec vyřazuji a zastavuji u kraje. Xaver je možná trochu překvapen, že mi to nechcíplo, ovšem to se majiteli Logitechu G25 stát nemůže. Usedám na sedadlo spolujezdce a jedeme hledat klidnější místo. To se nám nedaří a tak rezignovaně sjíždíme pod Vyšehrad. Cestou po serpentýnách se mi podaří vyprovokovat Xavera aby tahal za ruční brzdu. Vozidlo ale do očekávaného driftu nepřejde. Holt moderní auta s élektronikou. Favorit by se utrhl hned. Bavíme se tedy alespoň hvídáním pneumatik na semaforech. Ještě před tím, než mě Xaver vysadí, stačí zatroubit na jižanské turisty, kteří stojí ve vozovce. Domlouvám mu, aby tak nečinil, ale on se pouze směje a vysazuje mě.
V tomto týdnu se mi stala jedna zajímavá věc. Bývalá kolegyně dala z různých důvodů adresu na blog jedné svojí kamarádce. Jedná se o pohlednou blond instruktorku spinningu (dlouhý nohy, pevný tělo, víme) Prý jí to velmi zaujalo, čemuž se směju. Kolegyně jí také přesvědčí aby se mnou komunikovala přes icq. Oba nezávisle na sobě se tomu dívíme, ale skutečně se spojujeme a já si tak mohu vychutnat komunikaci s cizí ženou, což je pro mě něco velmi nezvyklého a nového. Moje mysl se už plní roztodivnými představami co by, kdyby, ale samozřejmě, že po několika dnech komunikace přestává. Slečna není online a je dost možné, že jsem v invisible a ignore listu, ale alespoň jsem si mohl psát se... se ženou.Včera mi přišel zajímavý mail s tajemným předmětem zprávy LMC G2. Celý natěšený ho otevírám a zjišťuji, že se mi sděluje, že vybrali někoho jiného. Chvíli si věci srovnávám v hlavě a se mi vybaví, že před měsícem jsem opravdu psal do tohoto nakladatelství. Je sice fajn, že mi HR specialista s ženským jménem překopíroval automaticky vygenerovanou zprávu, ale proč to trvalo měsíc to nevím. Neříkejte mi, že se měsíc vybírá ideální kandidát. No nic. Zítra mě čeká domluvený pohovor. Je to velmi z ruky a tak budu muset jet mhd.
Žádné komentáře:
Okomentovat