Pohovor

Dnes jsem byl na pohovoru. Vyrazil jsem dle mého názoru tak akorát a vím v kolik mám přijet. takženepřijedu o hodinu dříve jako na minulém pohovoru. Po vystoupení z tramvaje jsem se podíval na rozvrh jízdy autobusů . Paráda, další jede za dvacet minut. A zrovna je tak krásné počasí. Musím se projít abych se zahřál. Po deseti minutách jsem se vrátil zpět na zastávku a mrznul tam. Autobus s mírným spožděním přijždí a já nervózně kontroluji kolik mi zbývá do vypršení lístku z tramvaje. Nakonec dorážím na cílovou stanici asi o 50 minut dříve, než jsem počítal. No dobrá. Ještě z autobusu jsem zahlédl firmu kam jdu, a musím tedy nějakým způsobem nahnat čas chozením v jejím okolí.
Několik desítek minut motání se ve vlhké zimě se na mě podepsalo. Smrkám čím dál častěji a chůze už také není nejplynulejší. Pět minut před stanoveným termínem zvoním na vchodové dveře. Po chvíli přichází nějaká slečna otevřít. "Na pohovor?" "... Ano, já jdu na pohovor." "Tak pojďte za mnou," a následoval jsem jí po velmi strmých schodech. Usazuje mě v místnosti s nějakými sekretářkami. Pomalu rozmrzám, když tu náhle vidím přísnou paní ve středních letech a celou v černém, jak vyprovází nějakého muže ze dveří. Podíváme se s mužem na sebe a kýváme na sebe hlavou. Asi další zájemce o volné místo, pomyslím si. Přísná paní v černém si mě vyzvedne a jdeme do jiné místnosti. Tam paní podává ruku, což činím také se slovy "Mám zmrzlou ruku." Paní uzná, že zmrlá skutečně je a pak pronese něco o počasí. Jsem vyzván abych se posadil a začíná rozhovor.

Přísná paní v černém: Můžu poprosit jméno?
Nezaměstnaný: Nezaměstnaný.
Ppvč: Tak, co vás vedlo zrovna k nám?
N: Nooo, eeeehh...eeehh já sem... jak sem hledal práci, tak mě zaujala ta sazba a zlom knih, což jsem dosud nedělal, ale velmi by mě to zajímalo. (táák, pěkně v klidu.. nikam to nežeň)
Ppvč: HmHm. Vy jste teda před tím pracoval v té... tady to má, v té Timba Media, tak jste skončil po roce...
N: Po roce, měsící a jednom dnu. (hehe, dodnes si myslim, že to nebyla náhoda)
Ppvč: No vidíte, proč jste tam skončil?
N: No, vydavatel ukončil činnost jednoho časopisu a bylo rozhodnuto, že už je zbytečné mít grafika navíc... Teda takhle mi to aspoň zdůvodnili. (jaké byly asi pravé důvody?)
Ppvč: A časopis skončil proč?
N: No, prý už to nějak dlouhodobě prodělávalo, asi. (prodělávalo to pořád)
Ppvč: Vy jste říkal, že by vás zajímali ty knihy. Jaký máte, vy sám, vztah ke knihám?
N: Ehhhh..noo... Jak sem pracoval s tim textem, tak sem přestal číst knihy a časopisy, protože bych to pořád zkoumal a nic bych nepřečetl. Ale poslouchám audioknihy. (pěkně... Pěkně)
Ppvč: A co jste naposledy poslouchal?
N: Naposledy (ajaj).... naposledy Švejka. Ne toho od Wericha, je to nějaká novější verze.
Ppvč: Aha, Aha. No, na mě je to přílíš pomalé...
N: (!!! co? já?)
Ppvč: ...já jsem při čtení velmi rychlá.
N: Hehe
Ppvč: Máte nějaké koníčky? Lidé mají nějaké koníčky.
N: Ano, koníčky... Šipky a motorsport.
Ppvč: Hehe, no vidíte, to jde i zkombinovat.
N: Ano, pokud by jste byla tak schopná, tak skutečně jde házet šipky z jedoucího vozidla. (hááá fany gáj)
Ppvč: ... Já  myslela jako třeba někde v hospodě, jakože hážete a při tom můžete sledovat nějaký přenos.
N: ... Ano... Tak je to taky možné. (tak to zase uklidníme)
Ppvč: Mno, jak by jste sám sebe chrakterizoval? Jaké máte přednosti?
N: Přednosti...eeehhh...uuhhmmm...dochvil... (proč mě to nenechala doříct?)
Ppvč: A zápory?
N: Neustálá nervozita. (tak teď mě už vůbec nevemou)
Ppvč: A teď ty programy, jak umíte ten photoshop, illustrator, indesgn?
N: No photoshop velmi bídně, to se vlastně týká fotografíí celkově. No a ill, tak nakreslim něco. Ale ne na tabletu. (ať zapomene na ty fotky a photoshop!!!) 
Ppvč: Používáte klávesové zkratky?
N: Tak občas. (k čemu... myší)
Ppvč: JAK OBČAS?!
N: Když je potřeba? (myšííííí..)
Ppvč: U nás se dělá jenom ve zkratkách. Hlavně v tom Indd. Tam to hrozně urychlí práci. Jaké by jste měl finanční požadavky?
N: No, tak po několika měsících jsem se vypracoval na závratných XX XXXkč, tak kdyby to bylo třeba nad XX XXXkč, tak by mi to vyhovovalo. (nenápadně...)
Ppvč: No u nás mají grafici XX XXX a prémie za další věci. Máte teda vy nějaké otázky?
N: Já? Otázky? Noooo... jaké? (neptej se na stravenky)
Ppvč: No to já nevim jaké.
N: Mhhhhhmmmm... Máte tady někde nějaký obchod, kde berou stravenky? (stupid STUPID)
Ppvč: ???... No já nevím... asi... asi někde ano... No, tak jestli nic jiného nemáte, tak můžete jít. My se počátkem týdne ozveme.
N: Počátkem týdne? (no snaha byla)
Ppvč: Ano počátkem týdne. Nashle.
N: Nashledanou (je venku furt tak hnusně?)

Vyprovodil jsem se sám a mrazem jsem kráčel čekat dalších dvacet minut na autobus. Během cesty domů jsem si začal uvědomovat, co jsem to tam navykládal. Nakonec ale co. Nelhal jsem. Jen budu hodně dlouho hledat práci.