Den 4

Je tu pátek a pohovor se blíží. Už v pondělí... Přicházím na druhou část tutorialu, jak upravovat fotky a tentokrát už si musím poradit sám. Samozřejmě se seznamuji s aktuálními informacemi ve světě. Seznamuji se ale tak vehementně až mně kolega sám připomíná, že bych se tedy měl pustit do těch fotek.

Takže: otevřít photoshop, vybrat fotku, schválně vybírám nějakou blbou, abych jí jakože vylepšil, což se vzápětí ukazuje jako chyba. První co se musí udělat je prý převést foto do “cmyku”, poté za pomoci papíru a tužky propočítat jak velkou fotku si můžeme dovolit. Můžeme? Můžeme. Další postup záleží na... vás. Lidé co mají oko a zkušenosti to zvládnou hravě za pár minut. Já jednu fotku matlal 20 minut a stále to nebylo ono. Samozřejmě těsně před “předvedením” fotek znalcům jsem si uvědomil, že jsem některé fotky zapoměl převést do cmyku, takže nanovo. Po první várce jsou dojmy rozpačité. Paňáci jsou šedí, prasácky ořízlý.No nic, hermelín to spraví.

Musím tohle jídlo omezit, není mi po něm vůbec dobře. Ale co jinýho si mám kupovat za ty stravenky? Když všude vrací do “pěti korun”. 3 housky, větší hermelín a matonka vychází perfektně na 58kč. Podám šedesátikorunovou stravenku a obdržím dvě korunky zpět. Ano, ty dvě korunky, které pokládám na parapet vedle pracovního stolu. Za tu dobu se jich tam nashromáždila slušná sumička, kterou jsem si při svém hektickém odchodu pozapomněl vzít s sebou. Kdo ví, kde je jim konec. Hlavně ať nejsou prožraný za klobásy.

Odpolední část učebního kroužku probíhá v podobném duchu jako dopoledne. Jenom chodím častěji na záchod. Během dne nebyl problém být na záchodě 6-7x za den. Divím se, že se mně nikdo nezeptal co tam dělám tak často. Na konci dne dostávám první várku pocitů, že corel a fotky nedam. Přes víkend na to nemyslím, ono to nějak dopadne.