Dnešní den se odehrává ve znamení napjatého očekávání telefonátu od Včela reklama. Jsem z toho velmi neklidný, protože už teď vím, že ta práce mě bavit nebude. Takže si přeju aby mě nevzali. Neberte to jako známku nějakého vybírání. Je mi bohužel jasné, že to prostě vzít musím, protože nic jiného se nenabízí.Odpoledne telefonát skutečně přichází a je mi oznámeno, že to teda se mnou zkusí. Mojí odpovědí je rezignované “No tak jo no.” Vzápětí, se ale sám nabízím že zítra přijdu, domluví se podrobnosti a třeba se začnu i zaučovat. Končím hovor a přemýslím, jak je možné, že z pěti až osmi lidí vybrali zrovna mě. Jsem si jist, že minimálně tři z nich ovládají corel a jsem si naprosto jist, že všichni z nich umí upravovat fotky a mají nějaké ponětí o “předtiskové přípravě”. Jenže za mě se přimluvil ten co měl svatbu. Ano, protekce. Protekční dítko, které se dostane na pozici nenápadně zadními dveřmi, zatímco v hale čekají další kandidáti. Není mi to příjemné a tak se rozhoduji, že k standartní dávce pokory přidám ještě dalších několik tun.
Doma způsobí přijetí veselou náladu. Všichni mají radost, že už nejsou nervy s penězi a že už nebudu vysedávat v pokoji. Ihned jim oznamuji, jak se věci mají. Alespoň z mého pohledu. To náladu poněkud zchladí, ale je mi vysvětleno, že vše bude dobré. Toto vysvětlení mi poskytují i moji bývalý kolegové, ale já se ukolébat nedám. Nemůžu.P. S. Tu mapku vedle ignorujte.
Žádné komentáře:
Okomentovat