Na čtvrtek jsem se s Bernardem domluvil, že ho budu doprovázet na cestě do Brna, kde bude prodávat kola z jednoho automobilu. Této příležitosti jsem využil k objednání kamery s tím že si ji v den výletu vyzvednu. Tak jsem to také učinil a ráno jsme s Bernardem zajeli na Háje, kde se kamera vyzvedla. Abych pravdu řekl, nevím přesně proč jsem ji kupoval. Nadchlo mě filmování zážitků z mých pochodů, i když jen pro mou potřebu. Asi to byl ten důvod. Kamera je to malá a levná. Kdybych měl práci a nějaký příjem tak by ta koupě tolik nebolela.Z Hájí se napojujeme na D1 a já se učím, jak kameru ovládat. Na moje přání jedeme velmi volným tempem, protože nemám rád rychlou jízdu v provozu. Někde na Vysočině se dálnice halí do těžké mlhy, což je zpříjemněno fičurou italského automobilového výrobce. Stěrače někdy fungují a někdy ne.
Při přiblížení k Brnu po mně Bernard chce abych nahlédl do mapy. V mapách jsem se nikdy moc nevyznal, ale nakonec jsme navedeni správným směrem do nákupní zóny. Zde zastavujeme a čekáme. Jdu si k blízké pumpě pro něco k jídlu a když se vracím Bernard telefonuje s kupcem kol. Jsme na špatném parkovišti, to správné je ještě kousek dál. Vyrážíme tedy a jsem tím abych hledal černý Opel. To se nedaří ani při důkladném zkoumání parkoviště a tak tedy Bernard volá kupci. Dostáváme indícii, že je blízko červené dodávky. Ano, tady je... jsou. Jedná se o dva slováky. Pan Kupec a jeho asistent. Jde se hned na věc a asistent začne nosit kola do jejich Opelu. Pozoruji to nervózním pohledem. U posledního kola se Pan Kupec zarazí a zkoumá otvory pro šrouby. Pak kolo balí do igelitu a předává ho asistentovi. Bernard a Pan Kupec pak vyřizují finanční stránku věci a pak dlouho hovoří a autech. Já a asistent postáváme a mrzneme. Všímám si, že je poblíž prodejna s elektronikou. Po tom co slováci odjíždějí se tam vydáváme na obhlídku. Při vstupu do elektra si uvědomuji, že mám v kapse platební kartu a že si dokonce pamatuji pin. Okamžitě tedy mířím k playstationu. Cena mě ovšem moc nepřesvědčí. Bernard se mě snaží nalákat do wii, ale tam jsou hry k ničemu. Odcházím do hlubin prodejny, mezitím co se Bernard uvelebí na masážní židli.
Najednou se mi zatmělo před očima, jak fotbalisté říkají „blikanec“. Když jsem se opět vrátil do reality stál jsem u pokladny a platil outdoor navigaci, sluchátka a mp3 přehrávač. Nevím, jak je to možné. Ptám se Bernarda proč mě nezastavil, odpovídá, že nemohl když viděl jakou mám radost. Po namačkání pinu prodavačka sděluje, že jí to tam nechce pustit a jestli prý nemám na kartě limit. Větou „Ty vole nojo“ jí dávám za pravdu a přemýšlíme co s tím. Naštěstí je tu Bernard, který prodavačce navrhne jistý postup. Díky tomuto postupu odcházím s prodejny i se zbožím a s dluhem X XXXkč, který musím vrátit Bernardovi. Po nastoupení do vozu mi dochází co jsem udělal za kolosální blbost. K čemu mi je navigace a mp3 přehrávač?!Za stavujeme u pumpy, kde chce Bernard dofouknout kola a vyměnit stěrače. Já jdu koupit baterie do navigace. Za 2 tužkové chtějí XXXkč. Když se prodavačky při placení ptám, jestli je možné abych je vyměnil za menší typ, když tyhle pasovat nebudou, je mi odpovězeno, že ne. Naštěstí baterky pasují a už se na mě směje uvítací obrazovka. Po chvíli zjišťuji, jak navigace funguje a jsem z ní nadšen. To je přesně to co potřebuji pro svoje pěší tůry. Po cestě zpět do Prahy se bavím tím, že pravidelně a s plnou profesionalitou zjišťuji v jaké jsme nadmořské výšce a jakou rychlostí skutečně jedeme. Připadám si po dlouhé době velmi důležitý.
Když dorazím domů, instaluji přiložená cd a do mp3 nahrávám soubory. Neputuje tam dnešní nezajímavá hudba, ale rozhlasový seriál Tlučhořovi a několik audioknih. Techniku poté uklízím do šuplíku, protože tohle nesmí nikdo vidět. Přišel bych o image rozumného člověka, který zbytečně neutrácí a vštěpuji si do hlavy, že tohle už nesmím nikdy udělat. Nakonec usínám za poslechu prvního dílu Tlučhořových, kdy do rodiny přichází jeden vzdálený příbuzný.
Žádné komentáře:
Okomentovat