Frbli brbli

Opět mám zkaženou náladu. Svoje pracovní povinnosti zvládám a uzávěrku stíhám ve stanoveném termínu i přesto, že stále nemám k dispozici pitomej fotošop a illustrator. Už mě nebaví vedení pořád dokola připomínat, že nemám na čem dělat. Musím tedy čekat až kolega v šest odpoledne odejde domů, abych mohl sednout k jeho počítači a poupravit několik fotek. Přijde mi, že vedení si ze mě dělá prdel, protože programy nejsou jediný problém. Dalším problémem je totiž platební morálka. Na fakturu jsem dal datum splatnosti 14 dní od data podání faktury, což je podle mě velmi dostačující. Zítra bude prvního, měsíc od vystavení faktury, a peníze nikde. A nejsem sám, snad nikdo je ještě nedostal. Dovedu pochopit, že firmě ještě nepřišli její pohledávky, ale taky by třeba někdo mohl přijít a říct: Hele, čekáme na prachy od inzerentů, s platem nám prosim vás chvíli počkejte. Ne. Tady nikdo nepřijde a ještě Vás na chodbě pozdravěj jako by se nic nedělo.

Celkově mi přístup vedení k lidem co tam dělají přijde, jako by ti lidé byli kus hadru, který se plácá podle toho, jak oni chtějí. Příkladem by mohlo být to, co se v minulém týdnu stalo mladší kolegyni. Ze dne na den si ji k sobě zavolal kapitalista a oznámil jí, že končí. Prý si dovolila chtít víc peněz. Aby ne za tu směšnou částku co jí ten idiot nabízel. Prý se nezačlenila do kolektivu. To mu ho má 2x denně vykouřit a ještě mu u toho zahajlovat? Prý nezvládala svou práci. Ten to tak může vědět, nikdy sem ho do tý místnosti, kde pracovala, neviděl přijít. Tyto tři chatrné argumenty mu stačily na to aby se tedy kolegyně zbavil. Jistě nikoho nepřekvapí, že náhrada za kolegyni byla nalezena dříve než kolegyni vyrazil, takže to bylo celé dopředu připraveno. Náhrada bude jistě nějaká mladá blbá kráva. Tihle lidé vůbec netuší co to je někoho vyhodit. Myslí si, že si mohou dovolit všechno. Tváří se jako největší přátelé a najednou vám zarazí dýku do zad. To dokazuje i oslava kapitalistových narozenin, pár dní před vyhazovem kolegyně. Na všechny se usmíval, házel fórky na všechny strany. Nyní vidím, že je to člověk, kterému nemohu věřit ani slovo, natož ho nějak respektovat. Problém je v tom, že těch kurev je v tý firmě víc. Doufám, že jsem je nyní všechny odhalil a podle toho s k nim mohu chovat. Mám totiž pocit, že chtějí postupně vyházet všechny lidi z TIBMA co do této firmy přešli i s časopisem. Myslel jsem, že bych kurvy zkusil nějak popíchnout, ale zkušenějšími kolegy mi bylo doporučeno nic nezkoušet, protože priorita je udržet si práci.

Nyní mě čeká, ten „klidnější“ měsíc, kdy mám uzávěrku jenom jednoho časopisu. Mám tedy spoustu času na nervování, proč mi nepřišli peníze a na analyzování situace ohledně kurev. Mám za to, že se mi pokusí hodit nějaký klacek pod nohy, aby měli záminku na vyhození. Bude to velmi zajímavá situace. Připadám si jako špión na sovětské základně jaderných ponorek.

Co se týká mého pokusu o zapojení se mezi lidi, už jsem došel na konec. Nemám co dál objevovat, při současné konfiguraci. Abych se posunul dále, musela by o mě projevit zájem nějaká dívka. Ovšem, jak jsem v poslední době zjistil, dívky potřebují „zapnout“. Aby se zapnuly, musí mít muž „cosi“ co nemám. Nevím o co se jedná, ale když to člověk nemá, může se ukrájet k smrti, ale nic mu z tý holky nepadne. Je zábavné potom sledovat, jak přijde cizí muž, který to „cosi“ má. Párkrát zamrká a slečna je jeho. Vypadá to tak jednoduše! Nám zoufalcům, pak nezbývá nic jiného, než pracovat a doma se houpat na židli. Zatím to jde přežít.

Uff

No takže všechno bylo zase úplně jinak, než jak jsem si plánoval. Místo spacího víkendu jsem měl volnou jenom sobotu, protože v neděli jsem musel jet do práce. Jak jinak to taky mohlo dopadnout, když redakce řeší věci na poslední chvíli. Když jsem tedy dorazil v neděli do práce, čekal jsem, že budu mít aspoň nějaké texty k zalomení, to jsem se ale přepočítal. Nebylo nic, protože byla přeci neděle a proč by korektor něco korekturoval v neděli. Takže zbytečný den dolaďování.

V pondělí se samozřejmě navalily tuny textů a do toho chtěli redaktoři přelamovat ty zalomené. Jasně, za pár hodin to má jít do tiskárny a já mam čas se tady s tím matlat. Ještě že mi fotky upravuje kolega z TIBMA, protože nejen že já nevím jak bych je upravoval, ale hlavně bych to prostě nestíhal. Jsem rád, že stíhám lámat texty. Jak čas běžel, byl jsem čím dál nervóznější protože se blížila půl dvanáctá večer, kdy odjížděla poslední tramvaj. Kdybych jí nestihl musel bych přespat v práci, do čehož se mi moc nechtělo. Nakonec jsem musel zalarmovat Xavera a donutit ho aby mě vyzvedl a odvezl domů. Ten uposlechl a před půlnocí jsem si už hověl ve vozidle české výroby na cestě k domovu.

Dobré na celé této situaci je, že si možná konečně i něco vydělám, protože jsem placen „od strany.“ To znamená, že za zalomenou stranu dostanu určitý obnos a ač se to nezdá, je to velmi motivující, protože co si člověk udělá, to má zaplaceno. Vyplatí se tedy zůstávat v práci do večera a lámat stránku za stránkou. Bylo by také dobré, kdybych tady na tom místě vydržel už nějakou delší dobu. Třeba 5 let. Mohl bych si něco málo našetřit. Uvidíme.

Za několik posledních dní jsem udělal další krok v mém zapojení se do společnosti. Byl jsem s mladší kolegyní na kávě v restauraci, kterou mámě přes chodbu. Já jsem si tedy dal Kofolu, protože černý kal nedokážu vypít, ani když se přemáhám. Během rozhovoru, jsem mylně nabyl dojmu, že si mě kolegyně nějak oťukává, z čehož jsem pak byl definitivně vyveden jejím prohlášením, že si ona myslí, že tím, jak komunikuje, nebo jaké signály vydává, si ostatní lidé myslí, že na ní mají. Asi jako, že ostatní mají na to jí sbalit či co. Ta vysoko bych si mířit nedovolil (i když ...), takže jsme v komunikaci pokračovali jiným směrem. Byl jsem nařčen, že jsem sobec a že je můj život sestaven z nesmyslných pravidel. Je zvláštní, že tohle mi říká každý. Není to pravda. Sobec nejsem a ta pravidla se mi v minulosti velmi osvědčila, takže se podle nich budu řídit až do smrti. Že jsem prý ovlivněn tím, že jsem jedináček a to že je prý špatně. Jasně, ale ona je ovlivněná tím, že není jedináček. A netroufnu si říct, jestli to je správně nebo ne. Pomalu, ale jistě musím se zapojováním se do společnosti brzdit. Už se dostávám na tu hranu, kdy začínám mít kontaktu s ostatními plné zuby. Z toho pak pramení hloupé situace jako například ta, když mladší kolegyně nabízela nějaký koláč o který jsem neměl zájem. Na chvíli jsem se zapomněl a popravdě jsem odmítl s tím, že bych jí nerad sahal do jídla, já osobně to nemám rád. Ona však nabídla že mi sama ulomí, načež jsem řekl, že v tom případě by mi sahala ona do mého jídla a tím diskuze skončila. Je to prostě tak. Jsou věci, které nesnesu. Měl jsem si ale asi vymyslet nějakou výmluvu, která by mi neubrala tolik plusových bodů v této hře.

Nyní je přede mnou další uzávěrka. Už nejsem tak nervózní, vím že jediné co potřebuji je čas. Toho ale opět moc nemám. Snad se to stihne. Zatím mám asi 25 stran z 90 a za týden to má jít do tisku. Po této uzávěrce mě ale čeká „ten volnější“ měsíc, kdy budu mít jen jeden časopis. Přemýšlím, jestli bych se nešel začleňovat do společnosti. Nějak.

Rychlé obeznámení s momentálním rozpoložením

Myslel jsem, že únor bude volnější měsíc. Je to ale zatím právě naopak, protože mi k mému měsíčníku přibyl dvouměsíčník. Ten „naše“ vydavatelství dělá pro majitele toho časopisu. Problem je s dodáváním textů. V pondělí má jít časopis do tisku a já nemám zlomenou ani polovinu. Většina textů zase stojí u nějakého korektora. Snažil jsem se dohodit svého korektora/korektorku, ale z toho snad sešlo, že by je to stálo moc prachů nebo co. Ani se v tom už neorientuji. Já snahu měl. Prostě zase dostanu v pátek tuny textů a jakože se bude počítat s tím, že se to přes víkend zlomí a v pondělí pošle do tisku. Tůůůdle. O víkendech nedělam.
Navíc tento víkend je specielní. Budu mít totiž celý byt jen pro sebe. Samozřejmě už mám naplánováno, jak to bude probíhat. K posteli si přistavím stolek, na něj dám monitor a ps3 a celý víkend si budu hrát a pospávat. Stanovil jsem si za cíl prospat nejméně 16 hodin za jeden den. Zase se ale nebudu nutit a na protažení párkrát hodím šipkou. Strava bude jako obvykle pestrá. Těstoviny s olejem, noky s olejem, česnek, pivní sýr a chleba.
Nyní, když to víte, mohu podat zprávu o mém procesu zapojení se do společnosti. Takže, nemám již téměř žádné zábrany, mladší kolegyně se už můžu zeptat na sebevětší kravinu a vzhledem k tomu, že to není kráva, se mi ani nic nestane. Ještě před půl rokem bych se rozklepal hrůzou při pomyšlení na to, že bych se musel někoho ptát, kde jsou tonery. Zase se to ale nesmí přehánět a nesmím se nechat vyhecovat k nějaké hlouposti. Nedávno se mě Travis s Bernardem snažili donutit k tomu abych se mladší kolegyně zeptal jestli „polyká.“ Nevěděl jsem o co se jedná a tak jsem se samozřejmě ani nezeptal. Znám jejich nečisté myšlenky a toto bych si nikdy nedovolil.
Vlastně jsem se skutečně zeptal. Ovšem velmi obezřetně a s tím, že mě donutili. Dostal jsem odpověď a překvapilo mě, že kolegyně začala vyzvídat, kdo jsou Travis a Bernard. Když uviděla fotografie, začala se zajímat ještě více. Možná zde něco kvete. Aspoň bude o čem psát.
Jo ještě k práci. Nastala humorná situace. Když jsem na začátku ledna nastupoval, byla na můj počítač nainstalována trial verse adobe pragramů s tím, že se všechno objedná a zakoupí. Situace je dnes taková, že dnešek byl posledním dnem kdy běžela trial verze. Zítra přijdu do práce a indesign se mi prostě neotevře. Nepočítám s tím, že by ho někdo koupil. Časopis prostě nevyjde. To ale není můj problém, já jsem tam od lámání a jsem placen od stránky, ne přeci za to, jestli se někde něco pošle a vytiskne.